MUSIC REPORTS

Vojtěch Dyk (foto: Angelika Špicarová)

Dykova tvorba je pestrá stejně jako jeho outfity. Zřejmě má touhu experimentovat a nebojí se toho, čeho se bojí druzí. I díky širokému hlasovému fondu tak nadále ukazuje duhově barevnou žánrovost. Po hlubokých písních typu „Šumavský otčenáš” či „Slovo” s Lenkou Dusilovou přichází s odlehčenou funkovou skladbou „Duhömö”, ve které se vokálně pořádně vyřádil. Text si napsal sám, s hudbou mu pomáhal věhlasný Ondřej Pivec.

„Co kdyby existovala služba, která by umožňovala, že si můžeme vyrobit svá těla na míru? Kde jsou hranice, které bychom už jako lidstvo neměli překračovat, jsou-li vůbec nějaké? Kam až se dá zajít s institucionalizací traumat jednotlivců? Neženeme sami sebe svou hyperkorektností do kouta? Jak se vyvíjí úloha umělce ve společnosti? Mění se doba, či člověk sám? Takové otázky si kladu často. Byly i hnacím motorem při skládání,” říká Vojtěch Dyk.

Je tam vše. Zkraje použil říkadlo, nebál se zarapovat. Samotnému názvu vévodí slovní hříčka, přičemž v dnešní době slovo duha evokuje různé gendery, orientace, touhu odlišit se - a upozornit tak okolí na svou osobu.

Videoklip režíroval Benjamin Buttler a nese v sobě retro prvky. Hlavní hrdina se cítí přehlížený, bez sebevědomí. Možné východisko pro nový začátek mu nabízí experiment, který se ve finále zvrtne. Závěr však zůstane utajený, s otevřeným koncem, jenž podnítí naši představivost.

Text - zdroj: musicserver.cz/Hana Bukáčková