The xx v Praze: Beaty, laser a láska
Zdroj: koule.cz
Autor: Hana Slívová
Foto: Angelika Špicarová
Po pražském koncertě londýnské trojice The xx je jasné, proč se na tuhle kapelu stojí fronty i před newyorskými kluby. Svoje tiché a klidné skladby umí naživo přepracovat do triphopu, ostrých zvukových ploch i téměř drum´n´bassových vln. Na jedné takové společné vlně jeli s The xx i mimořádně pozorní fanoušci, kteří velký sál Lucerny vyprodali.
Londýnskou minimalistickou skupinu The xx potkal podobný osud jako třeba kolegy z manchesterských Hurts. Během pár let se z kapely pro pár stovek lidí (možná si pamatujete první koncert v roce 2009 ve strahovském klubu 007, kam se vejde zhruba sto lidí) vypracovali do velkých klubů. I když vypracovali asi není to pravé slovo; The xx znějí na obou deskách z let 2009 a 2012 podobně. Lidé si prostě jejich hudbu našli a rychle se s ní ztotožnili.
Poslechněte si The xx v Youradiu
Zatímco velkolepému, dramatickému elektropopu v podání Hurts velká pódia sluší, u The xx visel nad výsledkem koncertu v Lucerně otazník. Povede se zpěvačce Romy Madley Croft a jejím kolegům převléct subtilní, tiché příběhy do takového kabátu, aby zahřál dvoutisícový vyprodaný prostor? Dokáží dát skladbám určeným pro klidný poslech doma na gauči "koncertní" rozměr?
Jak se ukázalo, všechny obavy byly liché. The xx v čele se zpěvačkou a kytaristkou Romy a basákem Oliverem Simem připravili pro svůj koncertní set aranže, které se od těch albových výrazně lišily. Zábavně měnili tempo i barvu skladeb a koncert přirozeně gradovali.
Celý fotoreport z koncertu The xx v Praze k nahlédnutí zde: fotogalerie
Úvodní Try změnili téměř v triphop, z hitu Crystalized se zesílenými beaty se rázem stala večírková pecka. A lidi se bavili. Písničky poznávali po prvním tónu, tančili, v kontrastu s melancholickými kořeny muziky až hystericky aplaudovali. Zdá se, že když Romy v rozhovoru pro magazín PItchfork říkala, že lidi mají smutek docela rádi, nemýlila se.
Sami xx zůstali věrni své image "postav v pozadí" a místo sebe nechali mluvit hudbu a lasery. V Shelter se těsně pod stropem střídaly hutné světelné plochy, skoro jako kdyby místo pódia stálo v Lucerně taneční peklo. V Infinity zase pobavily zesílené bicí, VCR pak kapela pojala maximálně tanečně. Od hudebníků to byl výborný tah, protože i díky výrazně upraveným aranžím nastalo během koncertu málo hluchých míst, v nichž by se dařilo ukecanému publiku.
Místo klábosení se tak na The xx zpívalo, a to tak, že ze závěrečného přídavku Angels šel mráz po zádech. Je skvělé, že když chce člověk s ostatními z plných plic zpívat slova love, love, love, nemusí kvůli tomu chodit na lokální diskotéku.
The xx mají klubovou dramaturgii i po druhé desce zvládnutou velmi pečlivě. Další otazník, totiž jak bude na koncert reagovat české publikum pod širým nebem, tak zmizí po vystoupení na letošních Colours of Ostrava.
The xx
Support: Mount Kimbie
Praha, Lucerna, 16. května 2013