RESPECT FESTIVAL 2013 - podívejte se, na jaké hvězdy se můžete těšit 15. a 16. června na Štvanici!
Datum: 15.06.-16.06.2013 Místo: Ostrov Štvanice, Praha 7
Šestnáctý ročník Respect festivalu, pravidelné přehlídky world-music s nejdelší historií u nás, se uskuteční v sobotu 15. a neděli 16. června na pražském ostrově Štvanici. Tradičně nabídne vystoupení souborů z různých koutů světa, které sklízejí ovace na zahraničních festivalech a v České republice vystoupí poprvé. Festivalový areál zároveň poslouží jako plenérová galerie s objekty známých umělců. Chybět nebude opět program pro děti.
Ani na letošním ročníku nechybí hudba z pouštních regionů Mali, která zvláště v době válečných konfliktů funguje jako společná platforma mezi rozdílnými etniky.
Po kapelách hrajících pouštní blues uslyšíme pouštní rock skupiny Terakaft, stylově i obsazením spřízněné se světoznámými Tinariwen. Budoucnost španělského flamenca mapuje nejnovější objev žánru, zpěvák Salao s doprovodem akustické i elektrické kytary. Hraje na ni Jaco Abel, který si touto kacířskou fuzí získal respekt i těch nejpřísnějších odborníků. U nás dosud neznámou hudbu z Ghany, hiphopem a reggae ovlivněný hiplife, představí King Ayisoba, jehož hlas prořízne palbu afrických bubnů jako motorová pila.
A do světa orientálních perkusí nás zavede Mohammad Reza Mortazavi, který posunul hru na bicí za hranici lidských možností a dokáže zahrát co bylo donedávna považováno za nemožné: iránský bubínek tonbak zní v jeho rukou jak symfonická sekce bicích nástrojů.
Časy koncertů postupně ještě upřesníme. Změna programu vyhrazena!
| So, 15. 6. 2013 - 14:00 | Mohammad Reza Mortazavi | Ostrov Štvanice |
| So, 15. 6. 2013 - 15:30 | Hasna El Becharia | Ostrov Štvanice |
| So, 15. 6. 2013 - 17:30 | SALAO & JACO ABEL Flamenco eléctrico | Ostrov Štvanice |
| So, 15. 6. 2013 - 19:30 | Zea | Ostrov Štvanice |
| So, 15. 6. 2013 - 20:30 | King Ayisoba | Ostrov Štvanice |
| Ne, 16. 6. 2013 - 14:00 | Sondorgo | Ostrov Štvanice |
| Ne, 16. 6. 2013 - 18:00 | Terakaft | Ostrov Štvanice |
Více o interpretech
Mohammad Reza Mortazavi (Írán)
Ze všech východních perkusí jsou nejvíce fascinující bubínky z Iránu, což lze doložit příkladem: když roku 2000 vystupovala na pražském festivalu WOMAD rodinná skupina bratří Chemirani, publikum sledovalo hodinový koncert s napjatým dechem, navzdory tomu že vedle bicích nehrál žádný další nástroj. Za třináct let, které od té doby uplynuly, se objevili další, velmi talentovaní hráči. Unikátním případem je Mohammad Reza Mortazavi, který posunul hru na bicí na samou hranici lidských možností.
Hasna El Becharia (Alžír)
Jediná žena, která mistrovsky zvládla hudbu vyhrazenou mužům, doprovázející čarodějné noční rituály bratrstva Gnawa. Ty vznikly podle stejného scénáře jako americké blues, a to mezi potomky černošských otroků, kteří v tomto případě necestovali na lodích přes Atlantik, ale na karavanách přes Saharu do Maroka.
SALAO & JACO ABEL Flamenco eléctrico (Katalánsko/Španělsko)
Na otázku, kdo přijde po Paco de Luciovi, existuje jasná, ale kacířská odpověď: Jaco Abel. Akustickou "španělku" vyměnil za elektrickou kytaru. Přitom se jako renomovaný pedagog, skladatel a producent těší respektu i těch nejpřísnějších odborníků. Když se ve 14 letech poprvé setkal s elektrickou kytarou na zkoušce garážové kapely, věděl, že ji jednou propojí s flamencem. Nebyl to ale snadný úkol, kovové struny na rozdíl od nylonových, jimiž je potažena flamencová kytara, jsou ostré jako žiletky.
Zea (Nizozemsko)
Kapela s jedním muzikantem a nápady na samé hranici zdravého rozumu, sólový projekt frontmana The Ex, veteránské skupiny holandského noise-punku. I když Arnold de Boer je vedle kytary vybaven mikrofonem, samplery, synťáky i automatickými bicími, jeho někdy chytlavé, jindy drásavé popsongy znějí spíš analogově a vinylově než digitálně. De Boer na sebe vrší krásně zkreslené kytarové barvy, temně hypnotické rytmy a hluky. "Jako kdyby Pink Floyd předsedali srazu pankáčů," píše časopis Kerrang.
King Ayisoba (Ghana)
Hip-hop na africké půdě dokonale splynul s životním stylem mladé generace a vytvořil unikátní subkulturu. Příkladem je dominantní styl současné Ghany zvaný hiplife, což je fuze rapu a africké taneční hudby highlife s přísadou reggae. Vysoko stoupající hvězdou žánru je King Ayisoba, jehož hluboký a ostrý hlas dokáže proříznout palbu afrických bubnů jako motorová pila.
Sondorgo (Maďarsko)
Maďarsko je evropskou hudební velmocí a bránou na Balkán, což potvrdily světové úspěchy zpěvačky Márty Sebestyén i skupiny Muzsikás. Posledním objevem budapešťské scény je skupina Söndörgő. Zatímco Muzsikás čerpal z hudby Transylvánie, sestavu Söndörgő tvoří potomci přistěhovalců, kteří do Maďarska utekli před tureckými vojsky ze Srbska. Jejich vysoce atraktivní a zatím ne příliš známá hudba se podstatně liší od dosud známých maďarských kapel, v nichž má hlavní roli cimbál a housle.
Terakaft (Mali)
Pouštní blues, hudební novotvar ze Sahary, vznikl propojením elektrických kytar s úsečnými, minimalistickými zpěvy pouštních kočovníků, které jsou dle muzikologů jedním z kořenů amerického blues. Zakladatelem žánru byl už nežijící kytarista Ali Farka Toure z Mali, zpopularizovala jej skupina Tinariwen. Posledním objevem ze Sahary je sestava Terakaft, v překladu Karavana, jejíž styl je označován jako pouštní rock.