Kapela Slza zveřejnila povedené letní video k písni Fotky
Slza (foto - zdroj: Universal Music)
Skupina Slza ve videoklipu k pozitivnímu songu „Fotky” našla inspiraci v 60. letech. Filmový roadtrip hýří retro barvami a efektem VHS přehrávače. Po posledních třech klipech z desky „3”, které se nesly spíše v melancholickém, až temnějším duchu, je aktuální video příjemným osvěžením pro letní dny.
O režii snímku se postaral opět Radim Věžník, který měl představu amerického venkova, ale vhodné lokace nakonec našel v okolí Karlštejna.
„Písnička je o nostalgii a o tom, že je důležité občas se ohlédnout zpátky a nezapomínat. S režisérem Radimem Věžníkem jsme přemýšleli, jak tu nostalgii ve videoklipu znázornit. Nakonec jsme k tomu využili několik retro prvků - nábytek z 60. let, starý polaroidový foťák a Pontiaca z roku 1973. Celý vizuál je navíc laděn do teplejších retro barev a místy jsme použili i efekt VHS přehrávače,” popisuje Petr Lexa.
Videoklip se natáčel během červencových dnů v okolí Mokřiny a lomu Velká Amerika. I když na první pohled působí výpravně, kapela i režisér Radim Věžník vše stvořili na pár kilometrech čtverečních.
„Skladba má v podstatě hned několik významů. Mně při přípravě konceptu klipu hned evokovala nějaký roadtrip po venkově USA a v momentu, kdy jsme hledali vhodné lokace a zahlédl jsem na mapě lom Velká Amerika, bylo jasno, kde budeme točit. Je to dobrá letní pohodovka a doufám, že diváci nasají tu super atmosféru, kterou jsme měli při natáčení,” říká Radim Věžník.
Stejně jako další písně z alba „3” i singl „Fotky” se dělal pod dohledem zahraničních producentů Olivera Soma, Edda Hollowaye a Nicka Atkinsona.
„Song vznikl v Berlíně na základě části refrénové melodie, se kterou jsem pracoval sám při skládání doma. Zasekl jsem se a nevěděl, jak dál, tak jsem nápad nahodil tady a asi za hodinu jsme celou písničku dokončili. Když jsme posléze s Eddem Hollowayem v Londýně diskutovali nad produkcí, chtěli jsme, aby skladba zněla moderně, zároveň ale aby v sobě nesla emoci a živelnost koncertní kapely,” vzpomíná kytarista Lukáš Bundil a Petr Lexa dodává: „Text vznikal asi nejdéle ze všech. Od začátku jsem věděl, že bude o nostalgii. O tom, jak je důležité ohlížet se v životě zpátky a hlavně nezapomenout. S Xindlem X jsme vymysleli, že symbolem vzpomínek budou právě fotky, které člověk nosí pořád u sebe, aby mu připomínaly to, na co by jinak možná zapomněl.”